sobota 14. listopadu 2009

Dochází opensource dech?

V dnešní malé a skromné úvaze se zkusím trochu obecněji podívat na to, jak se v dnešní době vyvíjí a (ne)mění opensource software.

Před třemi lety, kdy jsem se poprvé vážněji setkal s Linuxem a zároveň s většinou nejznámějším opensource software na něj jsem si říkal, že tento způsob určitě má svou budoucnost. V té době jsem na Linux přešel z několika důvodů -tím nejdůležitějším ale bylo to, že jsem již nechtěl používat několik let starý Windows XP. V té době to také vypadalo, že Linux je dál než Windows - různá grafická rozhraní s nepřeberným množstvím nastavení, víceuživatelský systém, ap. Také jsem si velice rychle našel alternativní programy - OpenOffice, GIMP, Inkscape, Amarok - a zdálo se mi, že to všechno jaksi funguje.

Jak to ale vypadá teď? Možná to je jen vystřízlivěním, ale mám pocit, že vývoj opensource se v poslední době zastavil. Když se dnes podívám na všechny ty programy, vypadají a používají se úplně stejně jako před těmi třemi roky. Skoro nikde se neobjevily nějaké výraznější novinky a změny. Když bych si měl vzpomenout, na nějaké poslední změny v posledních verzích největších opensource balíků, asi bych na nic nepřišel. Je to snad tím, že všechny opensource programy jsou už tak dokonalé, že na nich není nic zlepšovat? Nebo snad chybí motivace? Nebo celá myšlenka otevřeného software byla od počátků špatná?

Vezmeme si například program pro tvorbu vektorové grafiky Inkscape. Už dlouho očekávám novou verzi 0.47. Ta sice přinese jen pár nových nástrojů a možná nějaké to zrychlení, ale lepší než nic. Vyjde verze pre4 a oznámí vydání finální verze za dva týdny. Teď už je to skoro měsíc a žádná zpráva.

Myslím, že bude velmi zajímavé sledovat, jak situace s opensource bude vyvíjet. Uvidíme, co s tím také udělají Windows 7 a ostatní proprietární software.

pondělí 9. listopadu 2009

Sport Life, Digitex a Mizuno podzimní sedmička

Poprvé v historii Sport Life se objevila také firma Mizuno, která zde přímo na brněnském výstavišti uspořádala svůj závod v rámci seriálu Mizuno Running Cup. Stačilo se zaregistrovat na internetu, a pak přijít v sobotu před výstaviště, kde se předávala startovní čísla, sloužící také jako vstupenka na Sport Life, Bike Brno, Caravaning Brno, Boat Brno a Digitex.

Musím říct, že spojení těchto všech veletrhů dohromady nebyl vůbec špatný nápad. Vlastně, když tak přemýšlím, tak toto jsou snad jediné veletrhy na BVV, které mě zajímají. Sice jsem nestihl projít úplně vše, ale i tak jsem zde viděl pár zajímavých věcí - např. u stánku nVidia jsem vyzkoušel 3D Vision (grafická karta promítá obraz hry dvakrát v určitém posunu, s nasazenými brýlemi pak lze vidět obraz do hloubky), nebo jsem viděl přetaktování Intel Core i7 kapalným dusíkem u stánku PCTuning. Na samotném Sport Life a Bike Brno to už bylo o něco chudší, zde hlavně šlo o to prodat různé sportovní věcičky s co největšími slevami.

Trať samotného závodu Podzimní sedmičky vedl napříč dvojitou cestou od hlavního vstupu směrem k pavilonu G2. Okruh byl dlouhý 700m, a nepřehledné bylo hlavně mísení rychlejších a pomalejších běžců. Všichni ale dostali čipy a u startu byla velká časomíra. Pěkné bylo i to, že kolem trati přihlíželo a povzbuzovalo docela dost lidí... Na závěr dostal každý nějaké malé dárky od Mizuna. Celkově povedený závod opět po dlouhé době.

neděle 1. listopadu 2009

Boeing 747 přistává v Brně

Pozdě ale přece. Na konci srpna byl k vidění Boeing 747-400F společnosti Emirates SkyCargo v Brně-Tuřanech. Byl to asi jeden z posledních nákladních speciálů za rok 2009. Video zachycuje mimo jiné krásné měkké přistání za pěkného letního podvečera.

úterý 1. září 2009

Šumava - tentokrát v létě a na kole

Poslední víkend před koncem prázdnin jsem strávil na Šumavě. Byl jsem zde poprvé v létě (vlastně podruhé, jednou jsem tu byl když mi bylo asi šest, ale to nepočítám, protože si z toho nic nepamatuji), a tak jsem znovu projížděl kolem oblasti, které již důvěrně znám z běžkování. Projel jsem ale také spoustu dalších známých oblastí, kam jsem se na běžkách nedostal - Železnou Rudu, Černé a Čertovo jezero, Poledník, a další. První den 60 km, druhý den 70 km. Celkový počet odlovených keší je 13 - z toho 2 německé (moje první německá cache).

Mimochodem - nechápu, proč je teď v médiích takový povyk kolem kůrovce. Je pravda, že některé zasažené části jsou opravdu vidět (hlavně okolo pramenů Vltavy), ale většina míst je zcela v pořádku. Navíc, jak nám bylo vysvětleno ochráncem NP, většinu záběrů z televize tvoří místa, která tu byla holá už dlouho předtím. Je tu vidět snaha s tím něco dělat, všude jsou trojnožky ze dřeva a na nich kůrovcové lapače.

Třetí den jsme se už bez kol podívali na Boubínský prales. Obešli jsme naučnou stezku a pak ještě vyšlápli na rozhlednu. Škoda že dovnitř do pralesa se nesmí, je celý oplocen. Je tak možno pouze pozorovat rozdíl mezi hospodářským lesem a pralesem z cest, ale dovnitř do samého srdce se nikdo nepodívá - i když dříve to možné bylo.


Šumava Bike 2009

neděle 9. srpna 2009

Dolomity 2009 - via ferrata

Jenom takové to normální chození po horách po čase omrzí. Proto jsme si na letošní dovolenou v Dolomitech zapůjčili kompletní výstroj na zajištěné trasy. V Dolomitech jsme už byli asi před čtyřmi roky, tehdy jsme ale toho příliš pochodit nestihli. Proto jsme si naplánovali tuto nápravnou výpravu, vybavení už i na obtížnější trasy.

Den 1.
Celou neděli zabralo přemístění z Brna do kempu v městečku Misurina. Cesta autem byla bezproblémová, bez výraznějších zdržení. Na dálničních odpočívadlech v Rakousku odloveny dvě cache.

Den 2.
Plánovaná vycházka kolem Drei Zinen (Tre Cime di Lavaredo). Nejprve pěšky z kempu na Rif. Auronzo, pak okružní trasa kolem dokola Drei Zinen. Ke konci nás zastihla bouře, takže jsme se promoklí vraceli z Rif. Auronzo do kempu autobusem (zobrazit trasu).

Den 3.
Dopoledne sušení oblečení po včerejším dlouho trvajícím dešti, odpoledne jen procházka po Misurině a odlovení dvou blízkých keší.

Den 4.
Celodenní výlet po cestě Sentiero Bonacossa. Pěšky z kempu na Rif. Col de Varda, pak občas lehce zajištěnou cestou přes skupinu Cadini. Původně jsme chtěli dojít až na Rif. Auronzo, ale kvůli nedostatku času bylo nutno trasu zkrátit (zobrazit trasu).

Den 5.
Přesun z Misuriny do Cortiny d' Ampezzo. Uprostřed cesty zastávka pod skupinou Cristallo, lanovka nás vyvezla až do 3000 m.n.m. na Rif. Capanna Lorenzi. Zde absolvován krátký, ale náročnější a zajímavější úsek ferraty Sentiero Ivano Dibona. Keška Mt. Cristallo na konci ferraty nenalezena (zobrazit trasu). Večer procházka v Cortině a odlovení jedné městské keše.

Den 6.
Celodenní pochod kolem Tofana di Rozes. Autem přesun na Rif. A. Dibona, potom výstup turistickou trasou až na Rif. C. Giussani, následně sestup do výchozího bodu (zobrazit trasu).

Den 7.
Přesun zpět domů, využití přepravy auta vlakem na trase Mallnitz - Böckstein. Zastávka v Bad Gastein, výjezd lanovkou na Graukogel, pak pěšky výstup na Hüttenkogler (zobrazit trasu). Pak cesta autem zpět až do Brna bez problémů. Po cestě ještě odloveny další dvě keše.

Jinak ferraty se mi zalíbily, škoda, že jsme je absolvovali jen dvakrát. Na druhou stranu to nebyl zas až tak špatný začátek se zajištěnými cestami a příště už budu vědět, co lze čekat a jak vše funguje. Dolomity opět nezklamaly a bylo možno se kochat nádhernými scenériemi.


Dolomity 2009

sobota 4. července 2009

ISS London 2009 - Darwin Now!

Cesta tam

V Praze na letišti se vůbec žádné problémy neobjevily. Odletěli jsme přesně na čas, přiletěli přesně podle letového řádu. Na Heathrow na nás už čekal jeden ze členů British Council, ten nás vyvedl z terminálu a zavolal taxík. Osmimístné taxi přijelo asi za 10 minut a v něm už seděli 3 studenti z USA. Trošku jsme se s nimi seznámili, a za půl hodiny už jsme byli v Southside Hall na recepci.

Ubytování

Southside Hall je podobný spíš takovému většímu hotelu. Dostali jsme pokoje pro jednoho, se sociálním zařízením na pokoji, a dobrým vybavením. Na pokoji byl i telefon, který jsem ale nemusel používat - roaming má Vodafone celkem výhodný.

Stravování

Jídlo bylo podle tradičního anglického zvyku - ráno vydatná snídaně odpoledne lehký "lunch" a večer vydatná večeře. Snídaně jsme mívali v budově Imperial College, asi 5 minut cesty ze Southside hall. Bylo možné si dát slaninu, žampiony, smažené bramborové placky, klobásy, ale i cornflaky, toasty, croissanty a ovocné saláty. Obědy byly vždy formou balíčku s bagetou, chipsy a ovocem. Večeře byly dvakrát formou venkovního barbecue, jednou vevnitř Imperial College a jednou ve městě v jedné bio-restauraci. Celkově to byla docela změna, ke konci už mi ale trochu vadila jednotvárnost jídelníčku.

Natural History Museum a přednášky

Natural History Museum je obrovské. Ani po třetím dnu jsme ho neprošli celé. Každé oddělení je zpracováno moc pěkně, interaktivně a poutavě. Na fotkách je vidět, co tím myslím. Vstupy do všech muzeí v Londýně je zdarma, ale je potřeba projít bezpečnostní kontrolou. Přednášky pak byly vedeny formou prezentací, většina trvala kolem půl hodiny a soustředila se na jedno konkrétní téma. Na konci dne všichni prezentující zasedli u jednoho stolu a odpovídali na otázky z publika. První den se soustředil na obecnou teorii evoluce a na botaniku, druhý den byl ve znamení lidského vývoje, třetí den byl spíš o filozofii a psychologii. Nejvíce mě bavil až poslední den, hlavně přednáška o tom "Co dělá lidi dobrými vůdci". Někdy byla v prezentaci otázka pro publikum, to pak všicni vytáhli hlasovací zařízení a během chvíle byl promítnut graf hlasování. I když přednášeli profesoři a doktoři z univerzit, byly prezentace celkem snadné na pochopení, a jazyku bylo poměrně lehké rozumět. Po přednáškách oak nás ještě vzali do zákulisí muzea, a tak jsme viděli například fosílie dinosarů a krokodýlů staré statisíce let.

Ostatní národy

Během všech aktivit bylo možné navázat kontakty se studenty z celého světa. Nebyly tu ale zastoupeny všechny evropské země, naopak ale tu byli studenti až z Číny, Tchajwanu, Thajska, Jižní Koreje, Nigérie, Kolumbie, Brazílie atd. Zajímavé už bylo jen sledovat rozdílné chování všech těchto národů...

Procházky po Londýně a geocaching

Moc času na nějaké prohlížení centra nebylo. Vlastně dvakrát jsme si akorát vyšli do Hyde Parku, pak jednou místo nakupování a poslední den před odletem. Předposlední den pro nás přijel klasický zájezdový autobus a projel s námi nejznámější památky. Bohužel nebylo moc vidět, jednak protože byl už večer a druhak protože z autobusu stejně nebyl dobrý výhled. Celkově se mi podařilo odlovit 9 keší, všechny v blízkém prostředí kampusu a Hyde Parku. Také jsem si dokonce dovezl jeden geocoin.

Cesta zpátky

Na Heathrow nás opět dovezl stejný taxík. Měli jsme opět dostatek času před odletem a tak jsme se různě procházeli po terminálu 5. Mimochodem, pražské letiště je oproti Heatrow vesnické letiště. A to jsme viděli jen jeden z pěti terminálů. Startovali jsme s hodinovým zpožděním, ale zase jsme nastupovali do letadla po schodech. Nad Německem byla bouřka, což zapříčinilo předchozí zpoždění a taky to, že to s námi chvíli trošku házelo. Do Prahy jsme přiletěli se zpožděním, a moje zavazadlo vyjelo na pás jako jedno z posledních, ale aspoň jsme se vrátili v pořádku.

Závěrem

Musím říct, že všechno bylo celkově dobře organizované, a i když mi některé věci trochu vadily (třeba malé vzdálenosti mezi sedačkami v posluchárně), tak celkový dojem je dobrý. Sice jsem neviděl z Londýna to, co jsem chtěl vidět, ale tak snad někdy jindy.


ISS London 2009 - Darwin Now!

neděle 21. června 2009

OnTheRoad - cestovatelský deník on-line

Díky tomu, že marekl mě na Twitteru upozornil na to, že jede na dovolenou do Singapuru a na Bali, jsem se dostal k zajímavému projektu OnTheRoad.to. Tento další z blogovacích systémů se totiž perfektně hodí pro zápisky z cest. Není to jen další Twitter nebo Facebook...

Každý cestovatel dostane poměrně atraktivní adresu svého deníčku ve formátu http://nazev.ontheroad.to. Následně pak do něj může vložit nový výlet. Každý výlet lze předem naplánovat, naklikat si všechny zastávková místa a to i pomocí mapy. Pak už jen stačí psát během cesty zápisky, které se k výletu přiřadí. Samozřejmostí je, že každý zápisek může obsahovat fotky, videa (a ty lze uploadovat v mnoha formátech), a také GPS souřadnice, takže každý zápisek ihned vidíte, odkud byl pořízen.

A teď to, co dělá OnTheRoad použitelným i při cestách v zahraničí: nemusíte totiž vkládat články jen přes internet v prohlížeči, ale i přes spoustu dalších služeb. Jde to přes e-mail, ICQ, ale hlavě také přes SMS! Velice málo lidí si totiž může dovolit na cestách v zahraničí internet v mobilu, ale SMS jsou díky posledním regulacím v rámci EU jen o něco málo dražší než u nás. Takto lze tedy v terénu updatovat svůj stav velice jednoduše.

OnTheRoad se údajně stále vylepšuje - už nyní je ale přeložen do češtiny a celkově se již dá dobře používat. Sám jej hodlám využít za týden při mé cestě do Londýna, uvidíme jestli se osvědčí. Přidávám tedy už svůj nový cestovatelský deník:

pondělí 15. června 2009

Proč je trekové kolo nejlepším typem kola

Pokud vybíráte kolo, zdá se trekingové (nebo též krosové) kolo jako nejlepší volba. Není to jen můj subjektivní názor, nebo obhajoba vlastního kola, jen takové malé zamyšlení.

Silniční kolo je na rovné dokonalé cestě podstatně rychlejší než jiná kola, jenže z této dokonalé cesty už nesjedete. Nepodíváte se nikam do přírody, nezajedete si pro cache. Kvalitní silniční kolo je velice drahé, většinou se nedostanete pod dvacet tisíc.

Horské kolo vypadá, že by sice nějaký ten terén zdolalo, ale dejte pozor na přehnané požadavky. Většinu náročnějších terénů totiž stejně nebudete mít odvahu sjet nebo prostě velký kopec nevyšlapete. Je pravda, že se s celo-odpruženým kolem s obrovskou odpruženou vidlicí a s kvalitním rámem dokážete dostat do divočejších míst než s trekem, ale není opravdu nutné čekat zázraky. Na silnici pojedete pomalu, a kvalitní horské kolo bývá častěji ještě dražší, než kvalitní silniční.

Zato kvalitní trekingové kolo pořídíte už kolem patnácti tisíc, v žádném případě sice nebudete excelovat, ale budete mít pocit, že vše zvládáte tak akorát. Na silnici pojedete příjemně rychle, nějaký ten terén už také nebude problém. Většinou se do treků už dnes montuje i kvalitní zamykatelná odpružená vidlice a kvalitní univerzální pláště.

Samozřejmě, bereme zde případ pro „normální lidí“, tedy ti, kteří mají jen jedno kolo. Dokonce ani kdybyste měli všechny tři typy doma v garáži tak nemáte vyhráno. Naplánujete si podle map výlet na silničním kole, ale najednou, cesta která byla označená jako sjízdná cyklotrasa se zdá být trochu rozbitější... a je tu problém. Zkrátka, můj názor je, že treking je nejlepší volba pro 99% cyklopopulace.

úterý 9. června 2009

Vertikální geocaching

Stává se to hodně často, že geocacherům přestanou stačit ty keše u země, zvednou hlavu vzhůru a vypraví se na keše uložené vysoko na stromech...

Ano, mnoho vášnivých geocacherů si stejně tak jako tak, dříve či později, pořídí nějaké to horolezecké náčiní - sedáky, lana, karabiny - a vyrazí dobývat předtím pro ně zapovězené pětihvězdičové keše. A tak je logické, že jednou jsem si to musel zkusit také.

Ovšem já jsem se hned nepustil do bezhlavých nákupů, ale pěkně si to vyzkoušel díky Johniemu91, a jeho rodičích radeusovi a hrizce. Vypravili jsme se společně na Kapli sv. Anny v Hostěnicích a keš U Pěti javorů. Nejdřív jsem vůbec nevěděl co a jak, ale po krátké instruktáži se to najednou nezdálo vůbec složité. Bohužel, když visíte na stromě, vše jde jaksi hůře než při zkoušce v klidu na zemi. Výhoda toho všeho ale je, že stejně se jednou musíte dostat dolů, a tak se není čeho bát. Musím se ale přiznat, že sám bych na žádný strom ještě nevylezl, v obou případech musel nejdříve Johnie připravit cestu, aby ostatní měli lehčí výstup. Takovéto manévry zvádnou jen ti zkušenější.

No, bylo to pěkné, ale vypadá to, že sám tuto adrenalinovou zábavu provozovat nebudu. Sice je to perfektní pocit vylézt nahoru a zapsat se do logbooku, kde je jen pár úspěšných nálezců, ale zatím to vypadá, že zůstanu jen u čísel a jednoduchých podlavičkových mikrokeší. Takovéto delikatesy jen ve více lidech při speciálních příležitostech.

čtvrtek 4. června 2009

Zajímavé notebooky DELL

Když chcete notebook s Linuxem, nemáte moc na výběr. Většina hlavních výrobců notebooků totiž všechny své modely prodává zároveň s OEM verzí Windows. Pokud tak nechcete platit za licenci Windows, které by stejně pak nahradila nějaká distribuce Linuxu, nezbývá vám, než najít nějakou značku, která má k Linuxu pozitivnější přístup. Jednou z těchto značek je i DELL.

To, co se mi na DELLu nejvíce líbí je to, že nabízí opravdu širokou škálu modelů různého zaměření. Najdeme zde low-endovou řadu Vostro, multimediální XPS a Studio, pracovní Inspiron a Latitude, a luxusní Precision. Nechybí ani takové speciály, jako třeba vysoce odolný Latitude ATG do drsného prostředí. DELL také nabízí netbooky DELL Mini, které ale mívají poněkud kvalitnější konfiguraci, než bývá standardem. Na DELLu se mi líbí jeho design, uživatelská podpora, rozšírená záruka a vstřícný přístup. Většinu notebooků si můžete objednat nejen s Windows, ale také s Ubuntu, čímž lze také hodně ušetřit.

Pokud vás zaujaly právě netbooky, přečtěte si recenzi DELLu Inspiron Mini 12. Je zajímavý hlavně displejem 1280x800, diskem 80 GB, pamětí 1 GB a spoustou dalších vychytávek.

Jedniným problémem DELLu je, že je dražší než většina běžných značek. Pokud ale přesto DELL chcete, a hledáte nejnižší cenu, zkuste třeba dellbook.cz.

středa 6. května 2009

Google Street View a NORC

Možná jste zaregistrovali, že Google právě v tuto dobu jezdí po Praze a fotí ulice pro jejich Street View službu. Obrazová data snad budou mít zpracována někdy do konce roku. Zatím se ale už můžeme procházet po velkých městech v Kanadě, USA, Velké Británii, Beneluxu, Francii, Španělsku, Itálii, Japonsku a v Austrálii.

Existuje ale také podobně zaměřená webová aplikace - NORC. Ti projíždějí fotícími auty hlavně města východní Evropy. Mají dokonce zběžně zmapovány ulice Prahy a Brna, a kupodivu i hodně měst na Slovensku (Bratislava, Trnava, Nitra, Žilina, Bánská Bystrica, Košice). Má to ale dvě nevýhody - snímky jsou méně kvalitní než u Googlu a ovládání a uživatelské rozhranní je také o dost horší.

Každopádně si myslím, že tyto služby mají své opodstatnění a svou budoucnost. Bohužel, focení měst je velice časově i materiálně náročné, a proto se pokrytí těchto služeb zvětšuje jen velmi pomalu.

Pro pobavení - když jsem se tak projížděl s Googlem po Paříži - co nevidím: tenhle sympatický pár poblíž Vítězného oblouku - že by geocacheři?

čtvrtek 30. dubna 2009

Koupil jsem si letní spacák Pinguin Tramp S

Když jsem minulý rok na podzim kupoval čelovku Petzl MYO XP v BartSportu (součást Mall.cz), trvalo vyřízení objednávky velmi dlouho. Později mi ale přišel dopis s vysvětlením - v té době totiž přecházeli na informační systém SAP a tak jim nastaly nějaké komplikace. Omluvili se, a poskytli mi slevu 200,- Kč na jakékoliv zboží na Mall.cz. A tak jsem se slevou koupil lehký letní spacák Pinguin Tramp S, opět v BartSportu.

Potřeboval jsem už déle nějaký lehký, malý letní spacák. Zatím jsem měl pouze LOAP St. Laurent, což je velký zimní spacák s extrémem -20 °C, a pak spacák Sonora, se kterým jsem ale příliš spokojen nebyl - na svoje parametry je zbytečně velký, nedá se pořádně sbalit a vůbec není příliš komfortní.

I když jsem ho v přírodě ještě neotestoval, cítím, že s ním budu spokojen. Sbalený je docela malý, hodně lehký, a na dotek je vyroben z lepšího materiálu. Cena asi 750,- Kč (se slevou jsem zaplatil o 200,- méně) se mi zdá přiměřená. Tady jsou všechny technické parametry.

No, až prožije první křest v přírodě, tak pak napíšu přímé dojmy. Předpokládám, že s nafukovací karimatkou McKinley s ním půjde v pohodě spát i při teplotě blízké extrému.

PS.: Mimochodem - věděli jste, že Pinguin je česká firma?

pátek 17. dubna 2009

Praktický test - Hodí se mít 4 GB paměti?

Dříve, když jsem měl 512 MB RAM, měl jsem problém s velice častým swapováním disku. Pustil jsem si tři programy a už tehdy malá paměť nestačila. Proto jsem se při sestavování nového PC řídíl heslem "Čím více paměti, tím lépe" a osadil jej rovnou 4 GB DDR2 RAM 800 MHz. Ale je skutečně až tolik paměti potřeba?

Udělal jsem tedy malý testík - pozapínal jsem v openSUSE 11.1 co nejvíce programů - a to hlavně ty, které denně používám - a pak se podíval na využití paměti. Měl jsem zapnut:
  • Firefox
  • Thunderbird
  • Banshee
  • OpenOffice.org
  • Inkscape
  • GIMP
  • Google Earth
  • Avidemux
  • Smart
A tohle vše zabralo v paměti pouze 1 GB. Osobně jsem čekal víc. Přitom zajímavé bylo sledovat průběh při startování jednotlivých aplikací. Například při starování Smartu si paměť obsadí asi 300 MB, až je puštěný tak trochu paměti opět uvolní a zabírá už jen asi 150 MB.

A můj závěr? Pokud používáte PC normálním způsobem, bohatě vám dnes postačí 2 GB RAM. Samozřejmně, že pokud chcete hrát nejnovější hry nebo provozovat další velice náročné aplikace (třeba AutoCAD), potřebujete více. Možná by ještě bylo zajímavé srovnání obsazené paměti ve Windows a Linuxu.

úterý 24. března 2009

Brněnský běžecký pohár - Kohoutovice, Myslivna

Čtyři závody BBP jsem vynechal, až minulou neděli jsem se postavil na start závodu v Kohoutovicích, u hotelu Myslivna. Jednalo se o docela příjemný zážitek, a to i přesto, že den před tím jsem ujel téměř 40 km při mé první letošní vyjížďce na kole, která mě hodně zmohla. I když jsem měl ze závodu v cíli dobrý pocit, stejně jsem se ve své kategorii opět umístil na posledním místě. Ale s tím jsem se již smířil, prostě v mém věku se běžeckých závodů účastní většinou jen ti, kteří mají pohybové nadání a sportovní základ.

Pro celkové konečné hodnocení je potřeba mít odběhlých 6 závodů. Už je tedy jasné, že se mi to letos nepovede. Zbývá ještě poslední závod, na který se, doufám, dostanu. A potom Brněnský běžecký pohár vystřídá Letní běžecký pohár, který mi časovým harmonogramem vyhovuje více. Dopolední běh totiž není nic moc, ale malý závod v šest po škole je opravdu osvěžující.

pátek 20. března 2009

nVidia GeForce 9400 na Linuxu

Na své narozeniny jsem obdržel kompletně nové PC - ale o tom dnešní článek nebude (možná později). Jelikož jsem měl stále nějak v podvědomí, že grafické karty nVidia mají v Linuxu lepší podporu než ATI, nechal jsem si do něj namontovat GeForce 9400. Ovšem zprovoznit grafickou akceleraci nebylo úplně nejjednodušší.

Nejprve jsem zkusil proprietární ovladače nainstalovat pomocí 1-Click Install v openSUSE. Ale nic nemůže být tak jednoduché, a proto mi hned po restartu ani nenajel X.org. Obnovil jsem tedy původní opensource ovladače (bez akcelerace), a jal se hledat řešení. Tím mělo být instalace nejnovějších binárních driverů přímo ze stránek nVidie. Ani ta ale nebyla lehká. Než se mi podařilo nainstalovat správný balík kernel-source, který měl být stejný jako běžící kernel, nastalo ještě hodně problémů. Ale když se mi konečně podařilo sehnat tu správnou, úplně stejnou verzi kernel-source, bylo už vše naprosto v pořádku. Pomocí příkazu init3 stačilo skočit do textového rozhraní, spusit .run balíček s ovladači a dál se nestarat. Při dalším spuštění systému už naběhlo GNOME i s akcelerací compiz-fusion.

Pak ještě bylo potřeba doladit pár věciček, třeba updatovat compiz-fusion na poslední verzi, a bylo hotovo. Velice zajímavé jsou také konfigurační nástroje nVidie, kde lze nastavit téměř vše, jako ve Windows.

Celkově jsem tedy s nVidií celkem spokojen, jen nevím, jestli by akceleraci dokázal zprovoznit i naprostý začátečník. Nevím, proč 1-Click Install nefungoval (že by na něj byla GeForce 9400 příliš nová?), ale ta cesta s hledáním správných balíčků je celkem spletitá. Ale akcelerace destopu pomocí compiz-fusion je opravdu dobrá. Není jen o efektech a srandičkách, ale opravdu odlehčuje procesoru.

pátek 13. března 2009

Divné počasí

Posledních pár dnů se počasí chová opravdu divně. Dnes ráno mě probudilo svítící slunce, když jsem ale přišel do školy, zatáhlo se a vypadalo to, že bude pršet. Nerozpršelo se, naopak mraky ustoupily a opět vykouklo slunce. Takto se to střídalo asi v půlhodinových intervalech. Při cestě domů jsem si užíval opět pěkného počasí. Ale teď k večeru se z ničeho nic pořádně rozpršelo.

A podobně to teď funguje už asi týden. Jednu chvíli perfektní počasí, během chvíle ale pršení, zima, silný vítr.

A teď co s tím...

pátek 20. února 2009

Silné běžkařské období

Hned další týden po Jizerkách následoval dvoudenní výlet na Šumavu. První den jsme si zaběžkovali v okolí Prášil a druhý den v okolí Modravy. Podmínky byly oba dny extrémní - první den 8 °C, tající sníh a voda - jediný použitelný vosk byl aquaklister. Druhý den pro změnu teplota klesla mírně pod nulu a hustě sněžilo. Čerstvý sníh se hodně lepil na skluznici, to ale vyřešil ještě tužší vosk, než by se pro aktuální teplotu hodil.

Týden po Šumavě jsme si na den zajeli do nedalekého Sloupu u Macochy, kde se dá v těchto dnech celkem slušně zaběžkovat. Je tu několik tras, většinou protažených skútrem a někde jsou dokonce upravené i pro bruslení. Moc variant se tu sice nenajde, navíc terén je obtížnější a často je potřeba běžky sundávat, ale na druhou stranu je toto asi nejbližší běžkařská destinace od Brna.

Co dál? Pokud bude čas a chuť možná ještě zajedeme do Nového Města na Moravě. Byla by škoda nevyužít neustálého sněžení a desítek centimetrů sněhu.

Běžecké trasy u Sloupu

středa 4. února 2009

Jizerské hory na běžkách

Už je to podruhé, co se účastním této akce, pořádané pro naši školu a její přátele. Jenže minulý rok jsem na běžkách ještě téměř neuměl jezdit. Tento rok to už ale bylo (podle mě) o dost lepší. Vypiloval jsem nějaké techniky a naučil jsem se trochu bruslit (samozřejmě v rámci lyží na klasiku).

Celkově jsme ujeli více kilometrů než loni. První den 25 km - start a konec v Bedřichově, druhý den velký 35 kilometrový přejezd z Polubného až do Jablonce a třetí den už jen 17 km vyjíždění neprozkoumaných tras v okolí Bedřichova.

Tentokrát se již poblíž běžkařských tras nacházely i nějaké kešky, našli jsme ale jen dvě. Další pak samozřejmě poblíž naší základny v Jablonci nad Nisou.

Uvidíme, jestli ještě bude příležitost se tento rok vydat na běžky, každopadně nejvíce mě štve, že už druhým rokem se nedá pořádně zaběžkovat u Nového Města na Moravě. No, zima ještě nekončí, třeba se ještě něčeho dočkáme.

Jizerky na běžkách

středa 28. ledna 2009

Metal hearts

Malá exkurze do mého hudebního repertoáru. Poslouchám spíše melodičtější skupiny (převážně Power metalové), ale nedávno jsem již začal pronikat také do Folk metalového žánru, který mi je teď asi nejbližší. A kdo ví, třeba časem začnu poslouchat i Doom/Black/Progressive Metal, u kterých, jak se říká, se nakonec všichni sejdeme. Perfektním zdrojem informací z metalového světa jsou stránky Metal Storm, což je nejen skvělá databáze metalových kapel. Ale teď už k přehledu skupin:

Trash Metal
Metallica - Legendární kapela, klasika. Jejich dvě poslední alba (St. Anger a Death Magnetic) ale moc nemusím.

Power Metal
Nightwish - Kapela, na které jsem vůbec začínal s metalem. Poslouchám všechny jejich alba, i to nejnovější (a nejrozporuplnější) se mi líbí.
Sonata Arctica - Opět jedna z prvních. Chytlavé rychlejší melodie a dobrá sóla, bohužel poslední album se mi zdá hodně slabé, snad to napraví nové, které má vyjít na konci roku 2009.
Hammerfall - Jednodušší skladby, bohužel se mi zdá, že všechny jsou téměř stejné.
Delain - Pěkné písně podtržené pěknými ženskými vokály.
Epica - Docela originální skladby, s nádechem středověku a zajímavými části s latinským textem.
DragonForce - Opravdu rychlé tempo, které ale začne po chvíli nudit.
Edguy + Avantasia - Dobré melodie, které ale také po čase omrzí.
Sabaton - Celkem průměrná skupina, jejich poslední album Art of War mě ale velmi zaujalo.

Folk Metal
Korpiklaani - Vesnický nádech písní, dobré tempo, občas ale již trochu nudné.
Eluveitie - Zajímavá kapela, některé vynikající písně, některé slabší. Spoustu různých folkových nástrojů.
Ensiferum - Středověká atmosféra, rychlé řízné melodie.

sobota 17. ledna 2009

Linuxové trable - zpátky k openSUSE 11.1

Všechno to začalo, když jsem objevil, že existují distribuce optimalizované pro i686 procesory - tedy všechny dnešní, a to již od dob Pentia II. Kupříkladu Ubuntu je má zachovánu kompatibilitu s i386 procesory, ale upřímně - kdo by se pokoušel rozjet Ubuntu na takovém pravěkém stroji...

Proto poskytují distribuce s předkompilovanými balíčky pro novější procesory obecně vyšší výkon. Řekl jsem si tedy, že vyzkouším Frugalware, typickou distribuci pro tyto potřeby. Po diskuzi jsem zjistil, že má údajně spoustu balíčků, Packman a všechno, s čím bych snad měl umět zacházet.

Pustil jsem se tedy do instalace. Již první zpráva oznamovala, že Frugalware je distribuce pro mírně pokročilé uživatele, a že je to potřeba vzít důsledně na vědomí. Nu což, instalací jsem se jakž takž proklikal, a vše vypadalo, že je nainstalované. Uprostřed spouštění systému ale vždy jen zčernala obrazovka, a nic dále se nedělo. Pravděpodobně se špatně detekovala grafická karta a X.org nechtěl nastartovat. Záchranný režim se ale choval naprosto stejně. Chtěl jsem se vrátit tedy zpět k Ubuntu - ale při vědomí, že zas budu muset vše znovu nastavovat, jsem na druhý disk rovnou fouknul openSUSE 11.1 - a zatím si s ním žiju spokojeně. Tentokrát ale jsem si pevně rozhodl, co chci instalovat - pouze GNOME, bez Beaglu, bez AppArmoru a dalších věcí, které nepoužívám, a které by jen zpomalovaly systém.

Mimochodem, při přechodu na SUSE se mi opět zdálo, že je vše svižnější a hezčí. Že by nějaký typ placebo efektu?

Také jsem si říkal, že by se hodila nějaká pořádná česká Wiki pro openSUSE jako u Ubuntu. Jsou tu sice české komunitní stránky SUSE Portal, ty jsou ale celkem málo updatované a praktických rad je tu dost málo.
A ještě odkaz na jeden zajímavý článek jak si zrychlit openSUSE.

středa 7. ledna 2009

RunningAHEAD - novoroční update

RunningAHEAD, dobrý online workoutový deník (a to nejen na běh), se dočkal významného vylepšení.

Především tu přibyla možnost přizpůsobit téměř každou stránku - skoro všude si můžeme definovat jaké chceme vidět hodnoty v tabulkách. Navíc úvodní stránku si lze téměř jakkoli graficky nastavit, podobně jako například aplikace iGoogle. Dále byla vylepšena práce s grafy, už lze pracovat se všemi vloženými daty, nejen běhu. Pak už jsou tu jen drobné věci a kosmetické úpravy, například vylepšené a přehlednější vyhledávání tras zadaných ostatními uživateli nebo zlepšení práce s výstrojí, která už také navíc nemusí být pouze běžecká.

Celkově bylo vylepšeno spoustu věcí, jediné, co mi stále chybí je import trasy z GPS např. pomocí .gpx souboru. Ale samozřejmně díky přítomnosti klikacího nástroje na vytvoření trasy přes GoogleMaps se nejedná o nijak důležitou věc.

neděle 4. ledna 2009

Druhý kus do sbírky - New Balance MR826OS

Jedny běžecké boty nevydrží napořád. Obecně se udává, že při dobré údržbě vydrží kvalitnější boty přibližně 1000 km. Já jsem se svými rok a půl starými Adidas Vanquish po běhu v Syrovicích překročil hranici 800 km. Asi nejlepší metoda v tomto okamžiku je koupit nové boty a střídat dvě. Na závody samozřejmě brát ty starší. Otázka tedy byla pouze jaké boty zvolit.

Opět jsem chtěl boty na asfalt, na kterém nejčastěji běhám, a hlavně jinou značku. Ne že bych byl s Adidasem nespokojený, jen jsem chtěl vyzkoušet něco trochu jiného. Výběr tedy padl na New Balance MR826OS. Oficiální zpráva udává, že jsou to lehké boty na silniční běh.

Již dvakrát jsem je testoval v akci. Musím říct, že tlumí lépe (což je u nových bot jasné), ale hlavně se mi zdá, že vedou lépe nohu při došlapu. Jsou i lehčí a také lépe větrají. Hlavně ale na rozdíl od Adidasů mají podle mě o hodně lepší design. Tolik tedy k tomuto modelu. Nejdůležitější poznatky ale budu moci získat až budou boty pořádně zaběhlé, tedy asi tak po 200 km. Zatím jsem spokojen, a myslím, že jsem si vybral dobře.