Dochází opensource dech?

V dnešní malé a skromné úvaze se zkusím trochu obecněji podívat na to, jak se v dnešní době vyvíjí a (ne)mění opensource software.

Před třemi lety, kdy jsem se poprvé vážněji setkal s Linuxem a zároveň s většinou nejznámějším opensource software na něj jsem si říkal, že tento způsob určitě má svou budoucnost. V té době jsem na Linux přešel z několika důvodů -tím nejdůležitějším ale bylo to, že jsem již nechtěl používat několik let starý Windows XP. V té době to také vypadalo, že Linux je dál než Windows - různá grafická rozhraní s nepřeberným množstvím nastavení, víceuživatelský systém, ap. Také jsem si velice rychle našel alternativní programy - OpenOffice, GIMP, Inkscape, Amarok - a zdálo se mi, že to všechno jaksi funguje.

Jak to ale vypadá teď? Možná to je jen vystřízlivěním, ale mám pocit, že vývoj opensource se v poslední době zastavil. Když se dnes podívám na všechny ty programy, vypadají a používají se úplně stejně jako před těmi třemi roky. Skoro nikde se neobjevily nějaké výraznější novinky a změny. Když bych si měl vzpomenout, na nějaké poslední změny v posledních verzích největších opensource balíků, asi bych na nic nepřišel. Je to snad tím, že všechny opensource programy jsou už tak dokonalé, že na nich není nic zlepšovat? Nebo snad chybí motivace? Nebo celá myšlenka otevřeného software byla od počátků špatná?

Vezmeme si například program pro tvorbu vektorové grafiky Inkscape. Už dlouho očekávám novou verzi 0.47. Ta sice přinese jen pár nových nástrojů a možná nějaké to zrychlení, ale lepší než nic. Vyjde verze pre4 a oznámí vydání finální verze za dva týdny. Teď už je to skoro měsíc a žádná zpráva.

Myslím, že bude velmi zajímavé sledovat, jak situace s opensource bude vyvíjet. Uvidíme, co s tím také udělají Windows 7 a ostatní proprietární software.

Sport Life, Digitex a Mizuno podzimní sedmička

Poprvé v historii Sport Life se objevila také firma Mizuno, která zde přímo na brněnském výstavišti uspořádala svůj závod v rámci seriálu Mizuno Running Cup. Stačilo se zaregistrovat na internetu, a pak přijít v sobotu před výstaviště, kde se předávala startovní čísla, sloužící také jako vstupenka na Sport Life, Bike Brno, Caravaning Brno, Boat Brno a Digitex.

Musím říct, že spojení těchto všech veletrhů dohromady nebyl vůbec špatný nápad. Vlastně, když tak přemýšlím, tak toto jsou snad jediné veletrhy na BVV, které mě zajímají. Sice jsem nestihl projít úplně vše, ale i tak jsem zde viděl pár zajímavých věcí - např. u stánku nVidia jsem vyzkoušel 3D Vision (grafická karta promítá obraz hry dvakrát v určitém posunu, s nasazenými brýlemi pak lze vidět obraz do hloubky), nebo jsem viděl přetaktování Intel Core i7 kapalným dusíkem u stánku PCTuning. Na samotném Sport Life a Bike Brno to už bylo o něco chudší, zde hlavně šlo o to prodat různé sportovní věcičky s co největšími slevami.

Trať samotného závodu Podzimní sedmičky vedl napříč dvojitou cestou od hlavního vstupu směrem k pavilonu G2. Okruh byl dlouhý 700m, a nepřehledné bylo hlavně mísení rychlejších a pomalejších běžců. Všichni ale dostali čipy a u startu byla velká časomíra. Pěkné bylo i to, že kolem trati přihlíželo a povzbuzovalo docela dost lidí... Na závěr dostal každý nějaké malé dárky od Mizuna. Celkově povedený závod opět po dlouhé době.

Boeing 747 přistává v Brně

Pozdě ale přece. Na konci srpna byl k vidění Boeing 747-400F společnosti Emirates SkyCargo v Brně-Tuřanech. Byl to asi jeden z posledních nákladních speciálů za rok 2009. Video zachycuje mimo jiné krásné měkké přistání za pěkného letního podvečera.

Šumava - tentokrát v létě a na kole

Poslední víkend před koncem prázdnin jsem strávil na Šumavě. Byl jsem zde poprvé v létě (vlastně podruhé, jednou jsem tu byl když mi bylo asi šest, ale to nepočítám, protože si z toho nic nepamatuji), a tak jsem znovu projížděl kolem oblasti, které již důvěrně znám z běžkování. Projel jsem ale také spoustu dalších známých oblastí, kam jsem se na běžkách nedostal - Železnou Rudu, Černé a Čertovo jezero, Poledník, a další. První den 60 km, druhý den 70 km. Celkový počet odlovených keší je 13 - z toho 2 německé (moje první německá cache).

Mimochodem - nechápu, proč je teď v médiích takový povyk kolem kůrovce. Je pravda, že některé zasažené části jsou opravdu vidět (hlavně okolo pramenů Vltavy), ale většina míst je zcela v pořádku. Navíc, jak nám bylo vysvětleno ochráncem NP, většinu záběrů z televize tvoří místa, která tu byla holá už dlouho předtím. Je tu vidět snaha s tím něco dělat, všude jsou trojnožky ze dřeva a na nich kůrovcové lapače.

Třetí den jsme se už bez kol podívali na Boubínský prales. Obešli jsme naučnou stezku a pak ještě vyšlápli na rozhlednu. Škoda že dovnitř do pralesa se nesmí, je celý oplocen. Je tak možno pouze pozorovat rozdíl mezi hospodářským lesem a pralesem z cest, ale dovnitř do samého srdce se nikdo nepodívá - i když dříve to možné bylo.

Šumava Bike 2009

Spotting na LKTB (Letiště Brno-Tuřany)

Teď v létě je i na letišti v Tuřanech celkem rušný provoz. Jen za dnešní den bylo možno pozorovat celkem 35 příletů a odletů charterových a pravidelných letů. A to nepočítám nákladní dopravu. Trošku jsem obhlídl terén, zjistil si, kde jsou nejlepší místa na focení a vyrazil. Během 5 hodin jsem tak nafotil docela dost fotek, bohužel, ne všechny jsou použitelné. Ono totiž s klasickým setovým objektivem 18-55 mm nejde dosáhnout toho správného zvětšení. Většina letadel se totiž pohybovala už při startu nebo přistání v docela velké vzdálenosti a můj zoom na to zkrátka nestačil. Přesto si myslím, že některé fotky se mi celkem povedly.

Nafotil jsem tedy Boeingy 737-300, 737-400, 737-800, Airbus A321, Saab 340 a Iljušin 76TD. Celkem klasika, žádné speciality. Když jsem se ale podíval stránky AirSpotter.eu, zjistil jsem, že v Brně se dokonce několik posledních dnů objevily i nákladní Boeingy 747! Škoda, že mi příležitost spatřit na vlastní oči legendární "jumbo" utekla. Ale prý možná ještě jeden nebo dva přiletí.

Na pořádné fotky letadel to chce prostě lepší vybavení. Pro perfektní fotky si stačí pořídit jen nějaký teleobjektiv s větším rozsahem ohniskové vzdálenosti. A nebo to chce větší letadla...

Každopádně možná se občas na letišti zastavím vyfotit pár momentek nebo se jen pokochat, třeba i z jiného místa, než dnes.

PS.: Na letišti je přímo keška určená pro spottery - El Corredor. Tu už ale mám a nebyl to cíl dnešní výpravy.

LKTB Spotting

Dolomity 2009 - via ferrata

Jenom takové to normální chození po horách po čase omrzí. Proto jsme si na letošní dovolenou v Dolomitech zapůjčili kompletní výstroj na zajištěné trasy. V Dolomitech jsme už byli asi před čtyřmi roky, tehdy jsme ale toho příliš pochodit nestihli. Proto jsme si naplánovali tuto nápravnou výpravu, vybavení už i na obtížnější trasy.

Den 1.
Celou neděli zabralo přemístění z Brna do kempu v městečku Misurina. Cesta autem byla bezproblémová, bez výraznějších zdržení. Na dálničních odpočívadlech v Rakousku odloveny dvě cache.

Den 2.
Plánovaná vycházka kolem Drei Zinen (Tre Cime di Lavaredo). Nejprve pěšky z kempu na Rif. Auronzo, pak okružní trasa kolem dokola Drei Zinen. Ke konci nás zastihla bouře, takže jsme se promoklí vraceli z Rif. Auronzo do kempu autobusem (zobrazit trasu).

Den 3.
Dopoledne sušení oblečení po včerejším dlouho trvajícím dešti, odpoledne jen procházka po Misurině a odlovení dvou blízkých keší.

Den 4.
Celodenní výlet po cestě Sentiero Bonacossa. Pěšky z kempu na Rif. Col de Varda, pak občas lehce zajištěnou cestou přes skupinu Cadini. Původně jsme chtěli dojít až na Rif. Auronzo, ale kvůli nedostatku času bylo nutno trasu zkrátit (zobrazit trasu).

Den 5.
Přesun z Misuriny do Cortiny d' Ampezzo. Uprostřed cesty zastávka pod skupinou Cristallo, lanovka nás vyvezla až do 3000 m.n.m. na Rif. Capanna Lorenzi. Zde absolvován krátký, ale náročnější a zajímavější úsek ferraty Sentiero Ivano Dibona. Keška Mt. Cristallo na konci ferraty nenalezena (zobrazit trasu). Večer procházka v Cortině a odlovení jedné městské keše.

Den 6.
Celodenní pochod kolem Tofana di Rozes. Autem přesun na Rif. A. Dibona, potom výstup turistickou trasou až na Rif. C. Giussani, následně sestup do výchozího bodu (zobrazit trasu).

Den 7.
Přesun zpět domů, využití přepravy auta vlakem na trase Mallnitz - Böckstein. Zastávka v Bad Gastein, výjezd lanovkou na Graukogel, pak pěšky výstup na Hüttenkogler (zobrazit trasu). Pak cesta autem zpět až do Brna bez problémů. Po cestě ještě odloveny další dvě keše.

Jinak ferraty se mi zalíbily, škoda, že jsme je absolvovali jen dvakrát. Na druhou stranu to nebyl zas až tak špatný začátek se zajištěnými cestami a příště už budu vědět, co lze čekat a jak vše funguje. Dolomity opět nezklamaly a bylo možno se kochat nádhernými scenériemi.

Dolomity 2009

ISS London 2009 - Darwin Now!

Cesta tam

V Praze na letišti se vůbec žádné problémy neobjevily. Odletěli jsme přesně na čas, přiletěli přesně podle letového řádu. Na Heathrow na nás už čekal jeden ze členů British Council, ten nás vyvedl z terminálu a zavolal taxík. Osmimístné taxi přijelo asi za 10 minut a v něm už seděli 3 studenti z USA. Trošku jsme se s nimi seznámili, a za půl hodiny už jsme byli v Southside Hall na recepci.

Ubytování

Southside Hall je podobný spíš takovému většímu hotelu. Dostali jsme pokoje pro jednoho, se sociálním zařízením na pokoji, a dobrým vybavením. Na pokoji byl i telefon, který jsem ale nemusel používat - roaming má Vodafone celkem výhodný.

Stravování

Jídlo bylo podle tradičního anglického zvyku - ráno vydatná snídaně odpoledne lehký "lunch" a večer vydatná večeře. Snídaně jsme mívali v budově Imperial College, asi 5 minut cesty ze Southside hall. Bylo možné si dát slaninu, žampiony, smažené bramborové placky, klobásy, ale i cornflaky, toasty, croissanty a ovocné saláty. Obědy byly vždy formou balíčku s bagetou, chipsy a ovocem. Večeře byly dvakrát formou venkovního barbecue, jednou vevnitř Imperial College a jednou ve městě v jedné bio-restauraci. Celkově to byla docela změna, ke konci už mi ale trochu vadila jednotvárnost jídelníčku.

Natural History Museum a přednášky

Natural History Museum je obrovské. Ani po třetím dnu jsme ho neprošli celé. Každé oddělení je zpracováno moc pěkně, interaktivně a poutavě. Na fotkách je vidět, co tím myslím. Vstupy do všech muzeí v Londýně je zdarma, ale je potřeba projít bezpečnostní kontrolou. Přednášky pak byly vedeny formou prezentací, většina trvala kolem půl hodiny a soustředila se na jedno konkrétní téma. Na konci dne všichni prezentující zasedli u jednoho stolu a odpovídali na otázky z publika. První den se soustředil na obecnou teorii evoluce a na botaniku, druhý den byl ve znamení lidského vývoje, třetí den byl spíš o filozofii a psychologii. Nejvíce mě bavil až poslední den, hlavně přednáška o tom "Co dělá lidi dobrými vůdci". Někdy byla v prezentaci otázka pro publikum, to pak všicni vytáhli hlasovací zařízení a během chvíle byl promítnut graf hlasování. I když přednášeli profesoři a doktoři z univerzit, byly prezentace celkem snadné na pochopení, a jazyku bylo poměrně lehké rozumět. Po přednáškách oak nás ještě vzali do zákulisí muzea, a tak jsme viděli například fosílie dinosarů a krokodýlů staré statisíce let.

Ostatní národy

Během všech aktivit bylo možné navázat kontakty se studenty z celého světa. Nebyly tu ale zastoupeny všechny evropské země, naopak ale tu byli studenti až z Číny, Tchajwanu, Thajska, Jižní Koreje, Nigérie, Kolumbie, Brazílie atd. Zajímavé už bylo jen sledovat rozdílné chování všech těchto národů...

Procházky po Londýně a geocaching

Moc času na nějaké prohlížení centra nebylo. Vlastně dvakrát jsme si akorát vyšli do Hyde Parku, pak jednou místo nakupování a poslední den před odletem. Předposlední den pro nás přijel klasický zájezdový autobus a projel s námi nejznámější památky. Bohužel nebylo moc vidět, jednak protože byl už večer a druhak protože z autobusu stejně nebyl dobrý výhled. Celkově se mi podařilo odlovit 9 keší, všechny v blízkém prostředí kampusu a Hyde Parku. Také jsem si dokonce dovezl jeden geocoin.

Cesta zpátky

Na Heathrow nás opět dovezl stejný taxík. Měli jsme opět dostatek času před odletem a tak jsme se různě procházeli po terminálu 5. Mimochodem, pražské letiště je oproti Heatrow vesnické letiště. A to jsme viděli jen jeden z pěti terminálů. Startovali jsme s hodinovým zpožděním, ale zase jsme nastupovali do letadla po schodech. Nad Německem byla bouřka, což zapříčinilo předchozí zpoždění a taky to, že to s námi chvíli trošku házelo. Do Prahy jsme přiletěli se zpožděním, a moje zavazadlo vyjelo na pás jako jedno z posledních, ale aspoň jsme se vrátili v pořádku.

Závěrem

Musím říct, že všechno bylo celkově dobře organizované, a i když mi některé věci trochu vadily (třeba malé vzdálenosti mezi sedačkami v posluchárně), tak celkový dojem je dobrý. Sice jsem neviděl z Londýna to, co jsem chtěl vidět, ale tak snad někdy jindy.

ISS London 2009 - Darwin Now!

OnTheRoad - cestovatelský deník on-line

Díky tomu, že marekl mě na Twitteru upozornil na to, že jede na dovolenou do Singapuru a na Bali, jsem se dostal k zajímavému projektu OnTheRoad.to. Tento další z blogovacích systémů se totiž perfektně hodí pro zápisky z cest. Není to jen další Twitter nebo Facebook...

Každý cestovatel dostane poměrně atraktivní adresu svého deníčku ve formátu http://nazev.ontheroad.to. Následně pak do něj může vložit nový výlet. Každý výlet lze předem naplánovat, naklikat si všechny zastávková místa a to i pomocí mapy. Pak už jen stačí psát během cesty zápisky, které se k výletu přiřadí. Samozřejmostí je, že každý zápisek může obsahovat fotky, videa (a ty lze uploadovat v mnoha formátech), a také GPS souřadnice, takže každý zápisek ihned vidíte, odkud byl pořízen.

A teď to, co dělá OnTheRoad použitelným i při cestách v zahraničí: nemusíte totiž vkládat články jen přes internet v prohlížeči, ale i přes spoustu dalších služeb. Jde to přes e-mail, ICQ, ale hlavě také přes SMS! Velice málo lidí si totiž může dovolit na cestách v zahraničí internet v mobilu, ale SMS jsou díky posledním regulacím v rámci EU jen o něco málo dražší než u nás. Takto lze tedy v terénu updatovat svůj stav velice jednoduše.

OnTheRoad se údajně stále vylepšuje - už nyní je ale přeložen do češtiny a celkově se již dá dobře používat. Sám jej hodlám využít za týden při mé cestě do Londýna, uvidíme jestli se osvědčí. Přidávám tedy už svůj nový cestovatelský deník:

http://trainzak.ontheroad.to/

Proč je trekové kolo nejlepším typem kola

Pokud vybíráte kolo, zdá se trekingové (nebo též krosové) kolo jako nejlepší volba. Není to jen můj subjektivní názor, nebo obhajoba vlastního kola, jen takové malé zamyšlení.

Silniční kolo je na rovné dokonalé cestě podstatně rychlejší než jiná kola, jenže z této dokonalé cesty už nesjedete. Nepodíváte se nikam do přírody, nezajedete si pro cache. Kvalitní silniční kolo je velice drahé, většinou se nedostanete pod dvacet tisíc.

Horské kolo vypadá, že by sice nějaký ten terén zdolalo, ale dejte pozor na přehnané požadavky. Většinu náročnějších terénů totiž stejně nebudete mít odvahu sjet nebo prostě velký kopec nevyšlapete. Je pravda, že se s celo-odpruženým kolem s obrovskou odpruženou vidlicí a s kvalitním rámem dokážete dostat do divočejších míst než s trekem, ale není opravdu nutné čekat zázraky. Na silnici pojedete pomalu, a kvalitní horské kolo bývá častěji ještě dražší, než kvalitní silniční.

Zato kvalitní trekingové kolo pořídíte už kolem patnácti tisíc, v žádném případě sice nebudete excelovat, ale budete mít pocit, že vše zvládáte tak akorát. Na silnici pojedete příjemně rychle, nějaký ten terén už také nebude problém. Většinou se do treků už dnes montuje i kvalitní zamykatelná odpružená vidlice a kvalitní univerzální pláště.

Samozřejmě, bereme zde případ pro „normální lidí“, tedy ti, kteří mají jen jedno kolo. Dokonce ani kdybyste měli všechny tři typy doma v garáži tak nemáte vyhráno. Naplánujete si podle map výlet na silničním kole, ale najednou, cesta která byla označená jako sjízdná cyklotrasa se zdá být trochu rozbitější... a je tu problém. Zkrátka, můj názor je, že treking je nejlepší volba pro 99% cyklopopulace.

Vertikální geocaching

Stává se to hodně často, že geocacherům přestanou stačit ty keše u země, zvednou hlavu vzhůru a vypraví se na keše uložené vysoko na stromech...

Ano, mnoho vášnivých geocacherů si stejně tak jako tak, dříve či později, pořídí nějaké to horolezecké náčiní - sedáky, lana, karabiny - a vyrazí dobývat předtím pro ně zapovězené pětihvězdičové keše. A tak je logické, že jednou jsem si to musel zkusit také.

Ovšem já jsem se hned nepustil do bezhlavých nákupů, ale pěkně si to vyzkoušel díky Johniemu91, a jeho rodičích radeusovi a hrizce. Vypravili jsme se společně na Kapli sv. Anny v Hostěnicích a keš U Pěti javorů. Nejdřív jsem vůbec nevěděl co a jak, ale po krátké instruktáži se to najednou nezdálo vůbec složité. Bohužel, když visíte na stromě, vše jde jaksi hůře než při zkoušce v klidu na zemi. Výhoda toho všeho ale je, že stejně se jednou musíte dostat dolů, a tak se není čeho bát. Musím se ale přiznat, že sám bych na žádný strom ještě nevylezl, v obou případech musel nejdříve Johnie připravit cestu, aby ostatní měli lehčí výstup. Takovéto manévry zvádnou jen ti zkušenější.

No, bylo to pěkné, ale vypadá to, že sám tuto adrenalinovou zábavu provozovat nebudu. Sice je to perfektní pocit vylézt nahoru a zapsat se do logbooku, kde je jen pár úspěšných nálezců, ale zatím to vypadá, že zůstanu jen u čísel a jednoduchých podlavičkových mikrokeší. Takovéto delikatesy jen ve více lidech při speciálních příležitostech.