Na své narozeniny jsem obdržel kompletně nové PC - ale o tom dnešní článek nebude (možná později). Jelikož jsem měl stále nějak v podvědomí, že grafické karty nVidia mají v Linuxu lepší podporu než ATI, nechal jsem si do něj namontovat GeForce 9400. Ovšem zprovoznit grafickou akceleraci nebylo úplně nejjednodušší.
Nejprve jsem zkusil proprietární ovladače nainstalovat pomocí 1-Click Install v openSUSE. Ale nic nemůže být tak jednoduché, a proto mi hned po restartu ani nenajel X.org. Obnovil jsem tedy původní opensource ovladače (bez akcelerace), a jal se hledat řešení. Tím mělo být instalace nejnovějších binárních driverů přímo ze stránek nVidie. Ani ta ale nebyla lehká. Než se mi podařilo nainstalovat správný balík kernel-source, který měl být stejný jako běžící kernel, nastalo ještě hodně problémů. Ale když se mi konečně podařilo sehnat tu správnou, úplně stejnou verzi kernel-source, bylo už vše naprosto v pořádku. Pomocí příkazu init3 stačilo skočit do textového rozhraní, spusit .run balíček s ovladači a dál se nestarat. Při dalším spuštění systému už naběhlo GNOME i s akcelerací compiz-fusion.
Pak ještě bylo potřeba doladit pár věciček, třeba updatovat compiz-fusion na poslední verzi, a bylo hotovo. Velice zajímavé jsou také konfigurační nástroje nVidie, kde lze nastavit téměř vše, jako ve Windows.
Nejprve jsem zkusil proprietární ovladače nainstalovat pomocí 1-Click Install v openSUSE. Ale nic nemůže být tak jednoduché, a proto mi hned po restartu ani nenajel X.org. Obnovil jsem tedy původní opensource ovladače (bez akcelerace), a jal se hledat řešení. Tím mělo být instalace nejnovějších binárních driverů přímo ze stránek nVidie. Ani ta ale nebyla lehká. Než se mi podařilo nainstalovat správný balík kernel-source, který měl být stejný jako běžící kernel, nastalo ještě hodně problémů. Ale když se mi konečně podařilo sehnat tu správnou, úplně stejnou verzi kernel-source, bylo už vše naprosto v pořádku. Pomocí příkazu init3 stačilo skočit do textového rozhraní, spusit .run balíček s ovladači a dál se nestarat. Při dalším spuštění systému už naběhlo GNOME i s akcelerací compiz-fusion.
Pak ještě bylo potřeba doladit pár věciček, třeba updatovat compiz-fusion na poslední verzi, a bylo hotovo. Velice zajímavé jsou také konfigurační nástroje nVidie, kde lze nastavit téměř vše, jako ve Windows.
Celkově jsem tedy s nVidií celkem spokojen, jen nevím, jestli by akceleraci dokázal zprovoznit i naprostý začátečník. Nevím, proč 1-Click Install nefungoval (že by na něj byla GeForce 9400 příliš nová?), ale ta cesta s hledáním správných balíčků je celkem spletitá. Ale akcelerace destopu pomocí compiz-fusion je opravdu dobrá. Není jen o efektech a srandičkách, ale opravdu odlehčuje procesoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat