středa 23. července 2008

Virtuální cache - dobrý sluha, ale zlý pán

Minulý týden jsem v Budapešti narazil mimo jiné i na spoustu tzv. virtual cache. Definice praví, že se jedná o místo, kde ve skutečnosti cache uložená není, a pro uznání logu je potřeba poslat autorovi fotku nebo odpověď na otázku, která s daným místem souvisí. Vznikaly dříve a teď už žádnou další nelze vytvořit.

V Budapešti jsem tedy nakonec našel virtuální keše jen tři. A to i když jsem byl na spousty jiných místech, kde se nacházely další. Problémem byl silný nezvyk ve formě psaní listingu. Často byl velice zmatečný a podle popisu bych i očekával, že na daném míste vážně je klasická krabička s logbookem. Nebo často obsahoval listing nějaké výpočty, srovnatelné s mystery kešemi. Zkrátka, dobrá myšlenka virtuálních keší je zde zhacena přílišnou neznalostí kešerů a podivnými pravidly logování. Možná se jedná jen o jev, který je subjektivní, a možná se jedná jen o keše v Budapešti. Nakonec jsem tedy upravil dvě fotky pro dvě keše, které připojil k logu, a k jedné keši byl zřetelně popsaná otázka, na kterou jsem odpověděl autorovi mailem. Ten ji pak v okamžiku zkontroloval a potvrdil.

Díval jsem se také na listingy dvou virtuálních keší v Praze a tam to je se zmatečností podobné. Keše ani nezaložili Češi a jedna je bůhvíproč disablovaná a lidé si ji vesele logují dále. Divné...

Však se podívejte sami:

pondělí 14. července 2008

Sluchátka KOSS Porta Pro po půl roce používání

Už půl roku mi téměř každý den dělají společnost sluchátka, která jsou de facto vstupní branou do Hi-Fi světa. I když se nemůžou srovnávat s 10x dražšími špičkovými modely, jedná se stále o nejlepší volbu s poměrem cena/výkon.

I po půlroce používání sluchátka vypadají stále jako nová. Konstrukce nepovolila ani při nošení v kapse, ani občasnými pády na zem. Jediná věc, která mi vadí je příliš tenký kabel, který se snadno sroluje a jeho tvarování do původní podoby není lehké. Přepínač comfortZone nastavuji na "Light" jen pokud sluchátka připojím k PC, venku vždy nechávám plný přítlak. Nikdy mi ani nepřipadlo, že by mě KOSSy tlačily nebo jinak ubíraly na komfortu, ani po delším poslechu.

Zvuk jsem zatím mohl otestovat jen na PDA FSC LOOX 720 a přehrávači iRiveru T60 ale zvuk byl vždy plný, mohutný a celkem vyvážený. Už po několika dnech používání začaly měniče rezonovat, což je většinou způsobeno vlasem, který se dostane k membráně. Není to ale nějak výrazně rušivý element a většinou stačí jen malé fouknutí a rezonace přestane. Víc mi vadí, když jedu nějakým hlučným dopravním prostředkem. Polouzavřená konstrukce nedokáže oddělit vnější zvuky a tak při jízdě je možné poslouchat jen nevýrazný zvuk ochuzený o basové složky. Může pomoci zvýšení hlasitosti, ale pak to může odnést váš sluch. Na časté cestování MHD bych tedy Porty nemohl doporučit.

Také vám může začít vadit, že KOSSy má skoro každý druhý, který jde po ulici. Snížení ceny pod hranici 1000,- Kč a to, že pokud někdo chce přejít z levných peckových sluchátek na něco kvalitnějšího, většinou jsou mu doporučeny právě Porta Pro, obojí zapříčinilo toto masové rozšíření. Rád bych také vyzkoušel, jak hrají Sennheisery PX 100, největší konkurent Portů. Celkově ale mohu říct, že KOSS Porta Pro mám velice rád. Je třeba si také uvědomit, že rozdíl mezi sluchátky za 500,- Kč a za 1000,- Kč je opravdu velký, zatímco rozdíl mezi sluchátky za 1000,- Kč a za 5000,- Kč už rozdílů moc nepoznáte...

Stále jako nová...

úterý 8. července 2008

Statistiky RunningAHEAD - zveřejnil jsem svůj tréninkový deník

Od dnešního dne se může každý podívat na moje výkony v tréninkovém deníku RunningAHEAD, o kterém jsem již psal. Navíc vpravo na liště si můžete prohlédnou mé poslední workouty (a to všechny - běh, cyklo, turistika) a pod workouty celkově naběhané kilometry. Konečně mám nějakou další motivaci.

Samozřejmostí je, že pokud si můj deník prostudujete a budete mít nějaké připomínky nebo náměty, rád je uvítám. Například vím, že musím začít s intervalovými tréninky, pokud se chci dále zlepšovat, jenže lenost je silnější a tak se mi zatím do nich moc nechce...

neděle 6. července 2008

Slovenský kras a Volovské vrchy - přechod na těžko

Hned na začátku prázdnin bylo potřeba naplánovat nějakou větší akci. Padl námět na přechod Volovských vrchů. A tak se jelo. Cesta vlakem proběhla až nečekaně hladce. Pokud bych ale jel opět přes noc a ráno bych hned měl vyrazit s těžkým batohem, asi bych si připlatil lůžkový vůz.

První den jsme vyšli z města Plešivec do národního parku Slovenský kras. Hned po prvních krocích po slovenských turistických značených cestách mi bylo jasné, že je nelze srovnávat s vyšlapanými dálnicemi okolo Brna. Prostě byly zarostlejší, možná i víc než je zdrávo, a tak hledání kudy dále probíhalo docela často. Ze zajímavých míst je třeba zmínit hlavně ledovou jeskyni a Silickou planinu.

Druhý den jsme se klesli zpět do údolí, abychom nastoupili na protější hřeben Volovských vrchů. Dorazili jsme až na vrchol Osadník (1185 m), kde jsme se utábořili. Okolní zarostlý les s křovisky si jen říkal o setkání s medvědy, ale naštěstí se žádné nekonalo.

Třetí den se počasí zhoršilo a půl dne propršelo, ale dostali jsme se až na nejvýznamější vrchol - Kloptaň (1153 m). Zde jsme využili turistického přístřešku s rozhlednou, z které se otevíral krásný pohled do okolí.

Bohužel, v noci se udělalo Petrovi špatně a ráno ztratil elán i Dalibor, proto jsme opustili hřeben a ve vesnici Mníšek nad Hnilcom nasedli zpět na vlak a jeli co nejrychleji domů.

Celkově jsme za ty tři dny nachodili asi 65 km. K původnímu cíli cesty - Košicím zbývalo asi 20 km. Také jsem s sebou měl samonafukovací karimatku, která se ukázala jako skutečně praktická, když jednu noc jsme spali v betonové boudě a poslední na dřevěném podkladu. Kešek jsme našli jen 5 - a z toho 2 v Bratislavě při čekání na spoj. Největší nášup měl přijít až za Kloptaňem po cestě do Košic. Ale co, však život není jen geocaching.

Slovenský kras a Volovské vrchy