Dolomity 2009 - via ferrata

Jenom takové to normální chození po horách po čase omrzí. Proto jsme si na letošní dovolenou v Dolomitech zapůjčili kompletní výstroj na zajištěné trasy. V Dolomitech jsme už byli asi před čtyřmi roky, tehdy jsme ale toho příliš pochodit nestihli. Proto jsme si naplánovali tuto nápravnou výpravu, vybavení už i na obtížnější trasy.

Den 1.
Celou neděli zabralo přemístění z Brna do kempu v městečku Misurina. Cesta autem byla bezproblémová, bez výraznějších zdržení. Na dálničních odpočívadlech v Rakousku odloveny dvě cache.

Den 2.
Plánovaná vycházka kolem Drei Zinen (Tre Cime di Lavaredo). Nejprve pěšky z kempu na Rif. Auronzo, pak okružní trasa kolem dokola Drei Zinen. Ke konci nás zastihla bouře, takže jsme se promoklí vraceli z Rif. Auronzo do kempu autobusem (zobrazit trasu).

Den 3.
Dopoledne sušení oblečení po včerejším dlouho trvajícím dešti, odpoledne jen procházka po Misurině a odlovení dvou blízkých keší.

Den 4.
Celodenní výlet po cestě Sentiero Bonacossa. Pěšky z kempu na Rif. Col de Varda, pak občas lehce zajištěnou cestou přes skupinu Cadini. Původně jsme chtěli dojít až na Rif. Auronzo, ale kvůli nedostatku času bylo nutno trasu zkrátit (zobrazit trasu).

Den 5.
Přesun z Misuriny do Cortiny d' Ampezzo. Uprostřed cesty zastávka pod skupinou Cristallo, lanovka nás vyvezla až do 3000 m.n.m. na Rif. Capanna Lorenzi. Zde absolvován krátký, ale náročnější a zajímavější úsek ferraty Sentiero Ivano Dibona. Keška Mt. Cristallo na konci ferraty nenalezena (zobrazit trasu). Večer procházka v Cortině a odlovení jedné městské keše.

Den 6.
Celodenní pochod kolem Tofana di Rozes. Autem přesun na Rif. A. Dibona, potom výstup turistickou trasou až na Rif. C. Giussani, následně sestup do výchozího bodu (zobrazit trasu).

Den 7.
Přesun zpět domů, využití přepravy auta vlakem na trase Mallnitz - Böckstein. Zastávka v Bad Gastein, výjezd lanovkou na Graukogel, pak pěšky výstup na Hüttenkogler (zobrazit trasu). Pak cesta autem zpět až do Brna bez problémů. Po cestě ještě odloveny další dvě keše.

Jinak ferraty se mi zalíbily, škoda, že jsme je absolvovali jen dvakrát. Na druhou stranu to nebyl zas až tak špatný začátek se zajištěnými cestami a příště už budu vědět, co lze čekat a jak vše funguje. Dolomity opět nezklamaly a bylo možno se kochat nádhernými scenériemi.

Dolomity 2009

ISS London 2009 - Darwin Now!

Cesta tam

V Praze na letišti se vůbec žádné problémy neobjevily. Odletěli jsme přesně na čas, přiletěli přesně podle letového řádu. Na Heathrow na nás už čekal jeden ze členů British Council, ten nás vyvedl z terminálu a zavolal taxík. Osmimístné taxi přijelo asi za 10 minut a v něm už seděli 3 studenti z USA. Trošku jsme se s nimi seznámili, a za půl hodiny už jsme byli v Southside Hall na recepci.

Ubytování

Southside Hall je podobný spíš takovému většímu hotelu. Dostali jsme pokoje pro jednoho, se sociálním zařízením na pokoji, a dobrým vybavením. Na pokoji byl i telefon, který jsem ale nemusel používat - roaming má Vodafone celkem výhodný.

Stravování

Jídlo bylo podle tradičního anglického zvyku - ráno vydatná snídaně odpoledne lehký "lunch" a večer vydatná večeře. Snídaně jsme mívali v budově Imperial College, asi 5 minut cesty ze Southside hall. Bylo možné si dát slaninu, žampiony, smažené bramborové placky, klobásy, ale i cornflaky, toasty, croissanty a ovocné saláty. Obědy byly vždy formou balíčku s bagetou, chipsy a ovocem. Večeře byly dvakrát formou venkovního barbecue, jednou vevnitř Imperial College a jednou ve městě v jedné bio-restauraci. Celkově to byla docela změna, ke konci už mi ale trochu vadila jednotvárnost jídelníčku.

Natural History Museum a přednášky

Natural History Museum je obrovské. Ani po třetím dnu jsme ho neprošli celé. Každé oddělení je zpracováno moc pěkně, interaktivně a poutavě. Na fotkách je vidět, co tím myslím. Vstupy do všech muzeí v Londýně je zdarma, ale je potřeba projít bezpečnostní kontrolou. Přednášky pak byly vedeny formou prezentací, většina trvala kolem půl hodiny a soustředila se na jedno konkrétní téma. Na konci dne všichni prezentující zasedli u jednoho stolu a odpovídali na otázky z publika. První den se soustředil na obecnou teorii evoluce a na botaniku, druhý den byl ve znamení lidského vývoje, třetí den byl spíš o filozofii a psychologii. Nejvíce mě bavil až poslední den, hlavně přednáška o tom "Co dělá lidi dobrými vůdci". Někdy byla v prezentaci otázka pro publikum, to pak všicni vytáhli hlasovací zařízení a během chvíle byl promítnut graf hlasování. I když přednášeli profesoři a doktoři z univerzit, byly prezentace celkem snadné na pochopení, a jazyku bylo poměrně lehké rozumět. Po přednáškách oak nás ještě vzali do zákulisí muzea, a tak jsme viděli například fosílie dinosarů a krokodýlů staré statisíce let.

Ostatní národy

Během všech aktivit bylo možné navázat kontakty se studenty z celého světa. Nebyly tu ale zastoupeny všechny evropské země, naopak ale tu byli studenti až z Číny, Tchajwanu, Thajska, Jižní Koreje, Nigérie, Kolumbie, Brazílie atd. Zajímavé už bylo jen sledovat rozdílné chování všech těchto národů...

Procházky po Londýně a geocaching

Moc času na nějaké prohlížení centra nebylo. Vlastně dvakrát jsme si akorát vyšli do Hyde Parku, pak jednou místo nakupování a poslední den před odletem. Předposlední den pro nás přijel klasický zájezdový autobus a projel s námi nejznámější památky. Bohužel nebylo moc vidět, jednak protože byl už večer a druhak protože z autobusu stejně nebyl dobrý výhled. Celkově se mi podařilo odlovit 9 keší, všechny v blízkém prostředí kampusu a Hyde Parku. Také jsem si dokonce dovezl jeden geocoin.

Cesta zpátky

Na Heathrow nás opět dovezl stejný taxík. Měli jsme opět dostatek času před odletem a tak jsme se různě procházeli po terminálu 5. Mimochodem, pražské letiště je oproti Heatrow vesnické letiště. A to jsme viděli jen jeden z pěti terminálů. Startovali jsme s hodinovým zpožděním, ale zase jsme nastupovali do letadla po schodech. Nad Německem byla bouřka, což zapříčinilo předchozí zpoždění a taky to, že to s námi chvíli trošku házelo. Do Prahy jsme přiletěli se zpožděním, a moje zavazadlo vyjelo na pás jako jedno z posledních, ale aspoň jsme se vrátili v pořádku.

Závěrem

Musím říct, že všechno bylo celkově dobře organizované, a i když mi některé věci trochu vadily (třeba malé vzdálenosti mezi sedačkami v posluchárně), tak celkový dojem je dobrý. Sice jsem neviděl z Londýna to, co jsem chtěl vidět, ale tak snad někdy jindy.

ISS London 2009 - Darwin Now!

OnTheRoad - cestovatelský deník on-line

Díky tomu, že marekl mě na Twitteru upozornil na to, že jede na dovolenou do Singapuru a na Bali, jsem se dostal k zajímavému projektu OnTheRoad.to. Tento další z blogovacích systémů se totiž perfektně hodí pro zápisky z cest. Není to jen další Twitter nebo Facebook...

Každý cestovatel dostane poměrně atraktivní adresu svého deníčku ve formátu http://nazev.ontheroad.to. Následně pak do něj může vložit nový výlet. Každý výlet lze předem naplánovat, naklikat si všechny zastávková místa a to i pomocí mapy. Pak už jen stačí psát během cesty zápisky, které se k výletu přiřadí. Samozřejmostí je, že každý zápisek může obsahovat fotky, videa (a ty lze uploadovat v mnoha formátech), a také GPS souřadnice, takže každý zápisek ihned vidíte, odkud byl pořízen.

A teď to, co dělá OnTheRoad použitelným i při cestách v zahraničí: nemusíte totiž vkládat články jen přes internet v prohlížeči, ale i přes spoustu dalších služeb. Jde to přes e-mail, ICQ, ale hlavě také přes SMS! Velice málo lidí si totiž může dovolit na cestách v zahraničí internet v mobilu, ale SMS jsou díky posledním regulacím v rámci EU jen o něco málo dražší než u nás. Takto lze tedy v terénu updatovat svůj stav velice jednoduše.

OnTheRoad se údajně stále vylepšuje - už nyní je ale přeložen do češtiny a celkově se již dá dobře používat. Sám jej hodlám využít za týden při mé cestě do Londýna, uvidíme jestli se osvědčí. Přidávám tedy už svůj nový cestovatelský deník:

http://trainzak.ontheroad.to/

Proč je trekové kolo nejlepším typem kola

Pokud vybíráte kolo, zdá se trekingové (nebo též krosové) kolo jako nejlepší volba. Není to jen můj subjektivní názor, nebo obhajoba vlastního kola, jen takové malé zamyšlení.

Silniční kolo je na rovné dokonalé cestě podstatně rychlejší než jiná kola, jenže z této dokonalé cesty už nesjedete. Nepodíváte se nikam do přírody, nezajedete si pro cache. Kvalitní silniční kolo je velice drahé, většinou se nedostanete pod dvacet tisíc.

Horské kolo vypadá, že by sice nějaký ten terén zdolalo, ale dejte pozor na přehnané požadavky. Většinu náročnějších terénů totiž stejně nebudete mít odvahu sjet nebo prostě velký kopec nevyšlapete. Je pravda, že se s celo-odpruženým kolem s obrovskou odpruženou vidlicí a s kvalitním rámem dokážete dostat do divočejších míst než s trekem, ale není opravdu nutné čekat zázraky. Na silnici pojedete pomalu, a kvalitní horské kolo bývá častěji ještě dražší, než kvalitní silniční.

Zato kvalitní trekingové kolo pořídíte už kolem patnácti tisíc, v žádném případě sice nebudete excelovat, ale budete mít pocit, že vše zvládáte tak akorát. Na silnici pojedete příjemně rychle, nějaký ten terén už také nebude problém. Většinou se do treků už dnes montuje i kvalitní zamykatelná odpružená vidlice a kvalitní univerzální pláště.

Samozřejmě, bereme zde případ pro „normální lidí“, tedy ti, kteří mají jen jedno kolo. Dokonce ani kdybyste měli všechny tři typy doma v garáži tak nemáte vyhráno. Naplánujete si podle map výlet na silničním kole, ale najednou, cesta která byla označená jako sjízdná cyklotrasa se zdá být trochu rozbitější... a je tu problém. Zkrátka, můj názor je, že treking je nejlepší volba pro 99% cyklopopulace.

Vertikální geocaching

Stává se to hodně často, že geocacherům přestanou stačit ty keše u země, zvednou hlavu vzhůru a vypraví se na keše uložené vysoko na stromech...

Ano, mnoho vášnivých geocacherů si stejně tak jako tak, dříve či později, pořídí nějaké to horolezecké náčiní - sedáky, lana, karabiny - a vyrazí dobývat předtím pro ně zapovězené pětihvězdičové keše. A tak je logické, že jednou jsem si to musel zkusit také.

Ovšem já jsem se hned nepustil do bezhlavých nákupů, ale pěkně si to vyzkoušel díky Johniemu91, a jeho rodičích radeusovi a hrizce. Vypravili jsme se společně na Kapli sv. Anny v Hostěnicích a keš U Pěti javorů. Nejdřív jsem vůbec nevěděl co a jak, ale po krátké instruktáži se to najednou nezdálo vůbec složité. Bohužel, když visíte na stromě, vše jde jaksi hůře než při zkoušce v klidu na zemi. Výhoda toho všeho ale je, že stejně se jednou musíte dostat dolů, a tak se není čeho bát. Musím se ale přiznat, že sám bych na žádný strom ještě nevylezl, v obou případech musel nejdříve Johnie připravit cestu, aby ostatní měli lehčí výstup. Takovéto manévry zvádnou jen ti zkušenější.

No, bylo to pěkné, ale vypadá to, že sám tuto adrenalinovou zábavu provozovat nebudu. Sice je to perfektní pocit vylézt nahoru a zapsat se do logbooku, kde je jen pár úspěšných nálezců, ale zatím to vypadá, že zůstanu jen u čísel a jednoduchých podlavičkových mikrokeší. Takovéto delikatesy jen ve více lidech při speciálních příležitostech.

Zajímavé notebooky DELL

Když chcete notebook s Linuxem, nemáte moc na výběr. Většina hlavních výrobců notebooků totiž všechny své modely prodává zároveň s OEM verzí Windows. Pokud tak nechcete platit za licenci Windows, které by stejně pak nahradila nějaká distribuce Linuxu, nezbývá vám, než najít nějakou značku, která má k Linuxu pozitivnější přístup. Jednou z těchto značek je i DELL.

To, co se mi na DELLu nejvíce líbí je to, že nabízí opravdu širokou škálu modelů různého zaměření. Najdeme zde low-endovou řadu Vostro, multimediální XPS a Studio, pracovní Inspiron a Latitude, a luxusní Precision. Nechybí ani takové speciály, jako třeba vysoce odolný Latitude ATG do drsného prostředí. DELL také nabízí netbooky DELL Mini, které ale mívají poněkud kvalitnější konfiguraci, než bývá standardem. Na DELLu se mi líbí jeho design, uživatelská podpora, rozšírená záruka a vstřícný přístup. Většinu notebooků si můžete objednat nejen s Windows, ale také s Ubuntu, čímž lze také hodně ušetřit.

Pokud vás zaujaly právě netbooky, přečtěte si recenzi DELLu Inspiron Mini 12. Je zajímavý hlavně displejem 1280x800, diskem 80 GB, pamětí 1 GB a spoustou dalších vychytávek.

Jedniným problémem DELLu je, že je dražší než většina běžných značek. Pokud ale přesto DELL chcete, a hledáte nejnižší cenu, zkuste třeba dellbook.cz.

Google Street View a NORC

Možná jste zaregistrovali, že Google právě v tuto dobu jezdí po Praze a fotí ulice pro jejich Street View službu. Obrazová data snad budou mít zpracována někdy do konce roku. Zatím se ale už můžeme procházet po velkých městech v Kanadě, USA, Velké Británii, Beneluxu, Francii, Španělsku, Itálii, Japonsku a v Austrálii.

Existuje ale také podobně zaměřená webová aplikace - NORC. Ti projíždějí fotícími auty hlavně města východní Evropy. Mají dokonce zběžně zmapovány ulice Prahy a Brna, a kupodivu i hodně měst na Slovensku (Bratislava, Trnava, Nitra, Žilina, Bánská Bystrica, Košice). Má to ale dvě nevýhody - snímky jsou méně kvalitní než u Googlu a ovládání a uživatelské rozhranní je také o dost horší.

Každopádně si myslím, že tyto služby mají své opodstatnění a svou budoucnost. Bohužel, focení měst je velice časově i materiálně náročné, a proto se pokrytí těchto služeb zvětšuje jen velmi pomalu.

Pro pobavení - když jsem se tak projížděl s Googlem po Paříži - co nevidím: tenhle sympatický pár poblíž Vítězného oblouku - že by geocacheři?

Koupil jsem si letní spacák Pinguin Tramp S

Když jsem minulý rok na podzim kupoval čelovku Petzl MYO XP v BartSportu (součást Mall.cz), trvalo vyřízení objednávky velmi dlouho. Později mi ale přišel dopis s vysvětlením - v té době totiž přecházeli na informační systém SAP a tak jim nastaly nějaké komplikace. Omluvili se, a poskytli mi slevu 200,- Kč na jakékoliv zboží na Mall.cz. A tak jsem se slevou koupil lehký letní spacák Pinguin Tramp S, opět v BartSportu.

Potřeboval jsem už déle nějaký lehký, malý letní spacák. Zatím jsem měl pouze LOAP St. Laurent, což je velký zimní spacák s extrémem -20 °C, a pak spacák Sonora, se kterým jsem ale příliš spokojen nebyl - na svoje parametry je zbytečně velký, nedá se pořádně sbalit a vůbec není příliš komfortní.

I když jsem ho v přírodě ještě neotestoval, cítím, že s ním budu spokojen. Sbalený je docela malý, hodně lehký, a na dotek je vyroben z lepšího materiálu. Cena asi 750,- Kč (se slevou jsem zaplatil o 200,- méně) se mi zdá přiměřená. Tady jsou všechny technické parametry.

No, až prožije první křest v přírodě, tak pak napíšu přímé dojmy. Předpokládám, že s nafukovací karimatkou McKinley s ním půjde v pohodě spát i při teplotě blízké extrému.

PS.: Mimochodem - věděli jste, že Pinguin je česká firma?

Praktický test - Hodí se mít 4 GB paměti?

Dříve, když jsem měl 512 MB RAM, měl jsem problém s velice častým swapováním disku. Pustil jsem si tři programy a už tehdy malá paměť nestačila. Proto jsem se při sestavování nového PC řídíl heslem "Čím více paměti, tím lépe" a osadil jej rovnou 4 GB DDR2 RAM 800 MHz. Ale je skutečně až tolik paměti potřeba?

Udělal jsem tedy malý testík - pozapínal jsem v openSUSE 11.1 co nejvíce programů - a to hlavně ty, které denně používám - a pak se podíval na využití paměti. Měl jsem zapnut:

• Firefox
• Thunderbird
• Banshee
• OpenOffice.org
• Inkscape
• GIMP
• Google Earth
• Avidemux
• Smart

A tohle vše zabralo v paměti pouze 1 GB. Osobně jsem čekal víc. Přitom zajímavé bylo sledovat průběh při startování jednotlivých aplikací. Například při starování Smartu si paměť obsadí asi 300 MB, až je puštěný tak trochu paměti opět uvolní a zabírá už jen asi 150 MB.

A můj závěr? Pokud používáte PC normálním způsobem, bohatě vám dnes postačí 2 GB RAM. Samozřejmně, že pokud chcete hrát nejnovější hry nebo provozovat další velice náročné aplikace (třeba AutoCAD), potřebujete více. Možná by ještě bylo zajímavé srovnání obsazené paměti ve Windows a Linuxu.

Brněnský běžecký pohár - Kohoutovice, Myslivna

Čtyři závody BBP jsem vynechal, až minulou neděli jsem se postavil na start závodu v Kohoutovicích, u hotelu Myslivna. Jednalo se o docela příjemný zážitek, a to i přesto, že den před tím jsem ujel téměř 40 km při mé první letošní vyjížďce na kole, která mě hodně zmohla. I když jsem měl ze závodu v cíli dobrý pocit, stejně jsem se ve své kategorii opět umístil na posledním místě. Ale s tím jsem se již smířil, prostě v mém věku se běžeckých závodů účastní většinou jen ti, kteří mají pohybové nadání a sportovní základ.

Pro celkové konečné hodnocení je potřeba mít odběhlých 6 závodů. Už je tedy jasné, že se mi to letos nepovede. Zbývá ještě poslední závod, na který se, doufám, dostanu. A potom Brněnský běžecký pohár vystřídá Letní běžecký pohár, který mi časovým harmonogramem vyhovuje více. Dopolední běh totiž není nic moc, ale malý závod v šest po škole je opravdu osvěžující.