Hned na začátku prázdnin bylo potřeba naplánovat nějakou větší akci. Padl námět na přechod Volovských vrchů. A tak se jelo. Cesta vlakem proběhla až nečekaně hladce. Pokud bych ale jel opět přes noc a ráno bych hned měl vyrazit s těžkým batohem, asi bych si připlatil lůžkový vůz.
První den jsme vyšli z města Plešivec do národního parku Slovenský kras. Hned po prvních krocích po slovenských turistických značených cestách mi bylo jasné, že je nelze srovnávat s vyšlapanými dálnicemi okolo Brna. Prostě byly zarostlejší, možná i víc než je zdrávo, a tak hledání kudy dále probíhalo docela často. Ze zajímavých míst je třeba zmínit hlavně ledovou jeskyni a Silickou planinu.
Druhý den jsme se klesli zpět do údolí, abychom nastoupili na protější hřeben Volovských vrchů. Dorazili jsme až na vrchol Osadník (1185 m), kde jsme se utábořili. Okolní zarostlý les s křovisky si jen říkal o setkání s medvědy, ale naštěstí se žádné nekonalo.
Třetí den se počasí zhoršilo a půl dne propršelo, ale dostali jsme se až na nejvýznamější vrchol - Kloptaň (1153 m). Zde jsme využili turistického přístřešku s rozhlednou, z které se otevíral krásný pohled do okolí.
Bohužel, v noci se udělalo Petrovi špatně a ráno ztratil elán i Dalibor, proto jsme opustili hřeben a ve vesnici Mníšek nad Hnilcom nasedli zpět na vlak a jeli co nejrychleji domů.
Celkově jsme za ty tři dny nachodili asi 65 km. K původnímu cíli cesty - Košicím zbývalo asi 20 km. Také jsem s sebou měl samonafukovací karimatku, která se ukázala jako skutečně praktická, když jednu noc jsme spali v betonové boudě a poslední na dřevěném podkladu. Kešek jsme našli jen 5 - a z toho 2 v Bratislavě při čekání na spoj. Největší nášup měl přijít až za Kloptaňem po cestě do Košic. Ale co, však život není jen geocaching.
 |
| Slovenský kras a Volovské vrchy |
Žádné komentáře:
Okomentovat